Learn The Partisans’ Song

ZPĚV PARTYZÁNŮ Z GHETTA

Nemysli, že jdeš cestou poslední,
když těžké nebe skrývá modro dní,
neb ještě přijde chvíle našich snů,
a naše kroky zaduní: Jsme tu!

Od zemí palem po severský mraz
jsme tu, a je v nás trýzeň, žal je v nás.
Na půdě, jež se naší krví tmí,
vykvete ještě naše hrdinství.

Nám jitřní slunce dnešek pozlatí,
s včerejškem nepřítel se vytratí,
a zpěv náš bude, zpozdí-li se svit,
od pokolení k pokolení znít.

Nepsal jej inkoust, napsala jej krev,
to není svobodného ptáka zpěv,
s puškami v ruce jeden národ jen
jej zpíval v hrůze řítících se stěn.

Neříkej, že jdeš cestou poslední,
když těžké nebe skrývá modro dní,
neb ještě přijde chvíle našich snů,
a naše kroky zaduní: Jsme tu!

NON DIRE MAI

Non dire mai che hai percorso l’ultimo cammino
anche se le nuvole nascondono l’orizzonte
verrà ancora la nostra ora tanto attesa
risuonerà ancora il nostro passo “noi siamo qui”
verrà ancora la nostra ora tanto attesa
risuonerà ancora il nostro passo “noi siamo qui”

Dalle terre delle verdi palme alla terra delle bianche nevi
noi veniamo con il dolore delle nostre sofferenze
e dove è caduta una stilla del nostro sangue
lì fiorirà il nostro coraggio, il nostro eroismo
e dove è caduta una stilla del nostro sangue
lì fiorirà il nostro coraggio, il nostro eroismo

Il sole del mattino illuminerà d’oro il nostro oggi
e il nostro ieri si dissolverà con il nemico
ma anche se il sole e l’alba tardassero
come una parola d’ordine, questo canto andrà di generazione in generazione
ma anche se il sole e l’alba tardassero
come una parola d’ordine, questo canto andrà di generazione in generazione.

Questo canto è scritto con il sangue, non con l’inchiostro
non è un canto di un uccello in libertà
questo l’ha scritto un popolo fra muri che crollavano
l’ha cantato con i mitra in mano
questo l’ha scritto un popolo fra muri che crollavano
l’ha cantato con i mitra in mano

Non dire mai che hai percorso l’ultimo cammino
anche se le nuvole nascondono l’orizzonte
verrà ancora la nostra ora tanto attesa
risuonerà ancora il nostro passo “noi siamo qui”
verrà ancora la nostra ora tanto attesa
risuonerà ancora il nostro passo “noi siamo qui”.

NE DIS JAMAIS

Ne dis jamais : C’est mon dernier chemin,
Le ciel grisâtre enferme de bleus demains –
Viendra enfin notre heure tant attendue,
Durement notre pas sonnera: nous voici.

Des contrées vertes aux pays blancs de neige
Nous apportons notre peine, notre douleur
Chaque goutte de notre sang au sol versé
Refleurira d’audace de nos armées.

Dès l’aube le soleil dorera notre aujourd’hui
Le hier disparaîtra avec notre ennemi
Et même si l’astre se noie dans le marais
En porte-parole ces vers seront chantés !

Non pas d’une plume, mais jailli de nos fibres,
Ce chant n’est pas celui d’un oiseau libre
Car c’est le chant d’un peuple tout entier
L’arme à la main entre les murs écroulés.

Donc, ne dis plus: C’est mon dernier chemin,
Même si le ciel rend gris les bleus demains,
Sûrement viendra notre heure tant attendue,
Notre pas dur chantera: nous voici !

SÄG ALDRIG

Säg aldrig att du går den sista vägen
fast blytyngd himmel skymmer blåa dagar.
Den timme vi längtar efter ska komma.
Jorden ska skälva under våra steg.

Från gröna palmers land till snöhljt land
kommer vi med vår piuna och vårt betryck.
Där en droppe fallit av vårt blod,
ska vårt hjältemod spira.

Vår sång är skriven med blod och ej med penna,
det är ej en visa om en fågel fri.
Den skrevs av ett folk mellan fallande väggar,
den sjöngs med revolvrar i händerna!

Så säg aldrig att du går den sista vägen
fast blytyngd himmel skymmer blåa dagar.
Den timme vi längtar efter ska komma.
Jorden ska skälva under våra steg.

NÃO DIGA JAMAIS

Não diga nunca que este é o nosso último caminho
Ainda que as nuvens escondam o horizonte
Virá ainda a nossa hora tanto esperada
Ressonará o nosso passo ainda “estamos aqui”
Virá ainda a nossa hora tanto esperada
Ressonará o nosso passo ainda “estamos aqui”

Das terras de verdes palmeiras até as terras de brancas neves
Non viremos com a dor do nosso sofrimento
E onde caiu cada gota do nosso sangue
Ali mesmo florescerá a nossa coragem, o nosso heroísmo
E onde caiu cada gota do nosso sangue
Ali mesmo florescerá a nossa coragem, o nosso heroísmo

Esta canção foi escrita com o sangue, não com tinta,
não é uma canção de um pássaro livre
é escrita por um povo preso dentro de muros
e a cantou com o fuzil na mão
é escrita por um povo preso dentro de muros
e a cantou com o fuzil na mão

O sol da manhã iluminará como ouro o nosso hoje
E o nosso ontem desaparecerá com o nosso inimigo
Mas, ainda que o sol e a alvorada tardem
Como um mandamento, esta canção passará de geração em geração.
Mas, ainda que o sol e a alvorada tardem
Como um mandamento, esta canção passará de geração em geração.

Não diga nunca que este é o nosso último caminho
Ainda que as nuvens escondam o horizonte
Virá ainda a nossa hora tanto esperada
Ressonará o nosso passo ainda “estamos aqui”
Virá ainda a nossa hora tanto esperada
Ressonará o nosso passo ainda “estamos aqui”.

PARTISANSONG

Sei du aldri at du går den siste veg,
Om så tung ein sky gjer dagen mørk for deg.
Den dag du drøymer om vil demre i din by,
Og våre skritt skal høyrast: Vi er her på ny!

Frå grøne palmeland til kvite land med snø,
Vil vi komme, over land og over sjø.
Og kor hen det fall ein dråpe av vårt blod,
Vil kvar liten bekk av mot bli til ein flod.

Den gylne morgonsol skal gi oss lys igjen,
Og fortida forsvinn, som fienden.
Men om sola let oss vente før ho glør,
Skal songen gå som eld til yngre brør.

Denne song er gjort av blod, og ikkje bly.
Han liknar ikkje fuglesong ved morgongry.
Det var eit folk som i ruinar mens det brann,
Song denne songen med pistolen i si hand.

Så sei du aldri at du går den siste veg,
Om så tung ein sky gjer dagen mørk for deg.
Den dag du drøymer om vil demre i din by,
Og våre skritt skal høyrast: Vi er her på ny!

[NIKDY NEHOVOR]

Nikdy nehovor, že tvoja cesta sa končí:
myšlienky zatiahnu oblohu, prekryjú modrý deň.
Hodina, na ktorú sme čakali, je tak blízko;
dupot našich bôt oznámi správu: Sme tu!

Zo zelených krajín paliem, aj z ďalekých krajín snehu,
prichádzame s našimi mukami a smútkom;
Všade, kde naša krv padá na zem, tam je naša odvaha,
a naša duša je večná.

Každé ráno nám slnko vnesie svetlo do nášho dňa,
a trpký včerajšok aj s našim nepriateľom zostane v tme.
Ale niekedy, keď je čas dlhý a slnko nevychádza,
nechaj túto pieseň hrať ďalej,
ako spomienku pre ďalšie generácie.

Táto pieseň bola napísaná krvou, nie perom,
nie je to pieseň, akú spievajú v lete vtáci nad nami;
Túto pieseň spievali ľudia medzi padajúcimi domami
s granátmi v ruke, s pohľadmi na svojom cieli.

A tak nikdy nehovor, že tvoja cesta sa končí:
myšlienky zatiahnu oblohu, prekryjú modrý deň.
Hodina, pre ktorú sme hladovali, je tak blízko;
dupot našich bôt znamená jedno – sme tu!